Město Čelákovice
Nádherná úrodná krajina v místech dnešních Čelákovic vždy lákala k osídlení. Vědci objevili, že osídlení této oblasti bylo už v době kamenné a pokračovalo dále přes keltské kmeny až do dnešních dnů.
Ačkoliv nejstarší písemná zmínka o Čelákovicích je zatím dohledána z roku 1290, tak oblast Čelákovic byla asi vždy ideálním místem pro život, a to se vším, co k životu patří. Vzkvétal zde obchod a s ním spojené cestování, ale i hlubší život duchovní.
Známé jsou tzv. „upírské nálezy“, kdy v místech dnešní domovní zástavby bylo odkryto pohřebiště z 11. století s kosterními pozůstatky necelé dvacítky osob, na nichž byly patrny stopy protiupírských zásahů. Patinu celému příběhu dodává i fakt, že pohřebiště bylo nalezeno v místech zvaných Mrchovláčka.
Nicméně vědecké vysvětlení je o poznání pragmatičtější, byť se nález řadí mezi nejunikátnější v naší republice. Vědci tvrdí, že hroby náležely patrně ke slovanskému hradišti, které zde vzniklo kolem 10. století a později se rozvíjelo, a následně počátkem 12. století zde vznikla předchůdkyně pozdější tvrze, která je v současnosti využívána jako muzeum.
Mezi památkami, které stojí za to v Čelákovicích vidět, tedy, když máte to štěstí, jmenujme mimo tvrz budovu děkanství z roku 1782, Volmanovu vilu, sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1732 a sochu Panny Marie z roku 1641, mlýn tzv. „Hrádek“ na břehu řeky Labe a dále třeba pískovcový kříž z roku 1823 stojící před radnicí. Mimochodem tento kříž stojí na místě původního dřevěného kříže z roku 1628.
Jsme-li u radnice, tak její budova je z roku 1911 a byla postavena na stejném půdorysu jako původní radnice z 16. století.
K největšímu rozvoji města přispělo vybudování železnice v roce 1873. Po skončení první světové války se staly Čelákovice známé jako místo výletů a odpočinku zejména díky říčním lázním Grádo na labském ostrově.
Regulace Labe, potažmo vznik zdymadel však této krásné relaxaci vystavil na dlouhá léta stopku, avšak všichni z PTH dodnes doufáme a činíme snad i správné přípravy k návratu slávy a funkčnosti této tradiční hodnoty Čelákovic.
A dále už se dostáváme do dějin novodobých, se kterými je spojen i kontroverzní příběh přepadení policejní stanice v Čelákovicích, který byl volně zpracován i třeba v televizním seriálu „30 případů majora Zemana“. Je to příběh o druhé akci bratří Mašínů, který se odehrál 28. září 1951, kdy bratři Mašínové a Milan Paumer lstí donutili posádku sanitního vozu, aby se nechala přivázat ke stromům, přičemž ukradli sanitku, kterou pak použili k získání samopalů a dalších zbraní. Tyto se jim sice získat podařilo, ale jen za cenu zmaření života jednoho z policistů. Událost dodnes vyvolává velké emoce odpůrců i příznivců socialismu tehdejší doby.
Samotné město se za socialistické éry velmi změnilo, když i pro potřeby továren bylo historické jádro obce nahrazeno výstavbou panelových domů. Byl postaven kulturní dům, nová škola, zdravotní středisko, obchodní domy.
Posledních sto let se v důsledku průmyslových podniků dočasně změnil i charakter města. Vznikla zde Červinkova továrna na zemědělské stroje, Stabenova továrna na akumulátory (dnešní Kovohutě) a například Volmanova továrna na obráběcí stroje (pozdější TOS).
Dnes, když český průmysl je dávno za svým zenitem, tak se i násilně “zprůmyslněné“ Čelákovice začínají pomalu vracet ke svým kořenům, turismu, relaxaci, kultuře a tento pozitivní trend je odpovědným stranami, jako je PTH, jen podporován.
K Čelákovicím se váže svým narozením či životem řada osobností, mimo jiné biskup Jednoty bratrské Matěj Červenka, hudební skladatel Jan Zach, filozof a spisovatel Josef Vojtěch Sedláček, spisovatel Josef Jiří Stankovský, malíř Čeněk Janda, velitel stíhací skupiny v Anglii za druhé světové války Alois Vašátko, literární historik Vladimír Kovařík, básník Jindřich Hilčr, básník a spisovatel Eduard Petiška, sochař Jaroslav Šajn, malíř a grafik Jiří Hanžlík a mnoho dalších.
V následné fotogalerii si Vám dovolujeme něco málo z krásy historie města Čelákovice zprostředkovat.
